Jean Teulé ve svém románu líčí osudy Françoise Villona po svém – pokud Mistr balad patřil ke zločinecké organizaci zvané Ulita, musel páchat hrdelní zločiny jako všichni ostatní členové; banditi by si ho mezi sebe nevzali jenom proto, aby jim psal básničky. Teulé přitom vychází z toho, jak básníkův život interpretoval koncem 19. století Marcel Schwob (v biografické črtě François Villon, jež byla mj. přeložena i do češtiny). Oba autoři Villona pojali sice jako geniálního básníka, avšak člověka nevalného charakteru. Kdo četl romantizující román Jarmily Loukotkové Navzdory básník zpívá, může být překvapený.