můj pán byl přece jenom klidný člověk, tvářil se jakoby nic, s nějakým handrkováním sis na něj nepřišel, myslím, že hašteřit se s někým jsem ho viděl sotva dvakrát, mám na mysli starého Mudiongiho, sběrače palmového vína, možná nejlepšího sběrače palmového vína v Séképembé, moc dobře se s mým pánem znali, nikdy bych si nepředstavil, že mě jednou na toho vidláka pošle, je potřeba říct, že jeho obzory nepřesahovaly palmové víno, uměl sbírat mwengé, nejlepší víno, které se dá z palmovníku dostat, ženské z vesnice po mwengé šílely, protože je to nejmíň trpké víno, jenomže nejhorší na něm je, že ten, kdo ho pije, si neuvědomuje opilost, začne kalíšek po kalíšku, nevšímá si, že řve jako hyena, a teprve když se zvedne, dojde mu, že ho neposlouchají nohy, takže se sune šejdrem jako krab, ostatní se můžou popukat smíchy, říkají „hele, zas jeden, co si dal mwengé od starýho Mudiongiho,“ a můj pán si vypěstoval zlozvyk přimíchávat si trochu mwengé do iniciačního nápoje, aby byl trochu sladší, lektvar bez příměsi palmového vína od starého Mudiongiho už nechtěl pít, takže každý den ráno mu ten vidlák nosil k chýši litr palmového vína, vzpomínal na Mámu Kibandiovou a říkal, jak ten čas letí, chtěl tak Kibandiho obměkčit, aby z něj dostal víc peněz, můj pán ho skoro neposlouchal, strčil mu zmuchlanou bankovku, byl přesvědčený, že palmové víno jeho mayamvumbi dodává něco navíc, jenomže starý Mudiongi začal mít vrtochy, jen tak pro nic za nic trucoval, někdy ho Kibandi musel jít vzbudit, aby mu došel do buše pro palmové víno, a stařec závislost mého pána zneužíval, za víno chtěl čím dál víc, zvedal cenu podle nálady, ber nebo neber, „a jestli ti to nevyhovuje, tak si pro mwengé dojdi sám, nebo zaplať kolik chci a basta,“ Mudiongi tvrdil, že mwengé je čím dál tím vzácnější, že místní palmy tohle speciální víno už netvoří, že můj pán se bude muset spokojit s normálním palmovým vínem, a jednou, když stařec jako obvykle donesl mwengé a můj pán ho ochutnal, přišlo mu divné, pochopil, že to není pravé mwengé, že ho stařec napálil, nic neřekl a raději mě jednou večer zavolal a řekl „podívej, chci, abys zejtra, hned jak vyjde slunce, až čas prosvětlí kraj, šel za tím blbým sběračem palmovýho vína, mám dojem, že se chová nějak divně, takže se běž podívat, co a jak dělá,“ a tak jsem nazítří brzy ráno za tím chlapem šel, viděl jsem, jak mizí v lese, došel na místo, kde palmy rostou, kam jen dohlédneš, vylezl na vrcholek jedné z nich, den předem si tam pověsil lahve, byly plné, snesl je dolů, sedl si pod ten strom, z kapsy vytáhl malý pytlík, přistihl jsem ho, jak do palmového vína, které zrovna sebral, sype cukr, a protože se na mého pána zlobil, dokonce do lahve plivnul a něco ošklivého cedil mezi zuby, za chvíli jsem to všecko řekl Kibandimu, a tak když se sběrač palmového vína objevil před chýší a nabízel mu ten špatný lektvar, stál tváří v tvář k člověku, který mu vmetl pravdu do očí, slyšel jsem, jak se hádají, starý Mudiongi chtěl za každou cenu své palmové víno prodat, můj pán opakoval, že to není pravé mwengé, vzájemně si vynadali do všech lesních potvor, starý Mudiongi mého pána urazil, „ty ubohej kostlivče, ty seš už dávno mrtvej, žárlíš na to, co umím, protože seš jen ubohej tesař, nevylezl bys ani na mangovník, takový chlapi jako ty jsou podělaný maniongi, negébéové, ngubové ya ko poly,“ Kibandi na urážky v jazyku bembé nic neřekl, sběrači palmového vína jen namítl „uvidíme, však se uvidí, kdo je maniongi, negébé, nguba ya ko pola,“ starý Maniongi na to „co myslíš, že asi uvidíme, co, seš obyčejnej ubožák, se mnou už ohledně mwengé nepočítej, chudáku mrtvolo, na krchově na tebe čeká máma,“ a šel pryč
O palmovém vínu se také dočtete v klasice africké subsaharské literatury Amose Tutuoly Piják palmového vína.
Proč musí sběrač svým zákazníkům nosit víno každý den ráno? Čerstvě odebraná, mléčně bílá a sladká tekutina (míza stromu) už obsahuje cca 2 % alkoholu. Poté závratnou rychlostí kvasí, takže za 72 hodin dosahuje objemu 12 % alkoholu a kysne – octovatí, čili k pití již není. Dá se využít jako ocet či přepálit na palmovici.
Ideální ke konzumaci jako víno je v den sběru, již po dvou hodinách obsahuje 4 % alkoholu (v tropickém horku k vydatným účinkům na mysl pijáka bohatě stačí), začíná být perlivá a nabývá neobyčejně lahodné chuti podobnější spíš cideru či našemu burčáku než vínu.
nechal jsem svého pána s jeho druhým já, oba leželi na poslední rohoži, kterou pletla Máma Kibandiová, svítalo, došel jsem pod palmu, kde jsem naposledy přistihl sběrače vína plivnout do lahve a sypat do ní cukr, vyšplhal jsem nahoru, schoval jsem se v koruně pár centimetrů od zavěšených lahví, byly pěkně nahoře a palmové víno už přetékalo, včely už se daly do hodování, viděl jsem, jak přichází starý Mudiongi, připadalo mi, že se bojí, protože se rozhlédl doprava i doleva, nechápal, jak se můj pán dozvěděl o jeho čachrech, viděl jsem, jak si připravuje šňůrky, s pomocí kterých vyšplhá až na vrchol, začal stoupat, stoupal, ale v polovině výšky se zastavil a znovu se rozhlížel se po okolí, jako by si chtěl ověřit, že ho nikdo nesledoval, když se přesvědčil, tak lezl dál, k lahvím už mu zbýval kousek, když zdvihl hlavu a, u starýho dikobraza, střetl se mýma temnýma a blýskavýma očima, bylo pozdě, dvě bodliny už letěly a trefily ho přímo do obličeje, stařec sklouzl, snažil se chytit větve sapanu, který rostl těsně vedle palmy, marně, slyšel jsem, jak spadl, přistál dole jako pytel batátů, ruce nohy od sebe, vesničané ho tam našli den nato, oči měl vytřeštěné, obličej ztuhlý, lidi se shodli na tom, že už byl na sběr palmového vína moc starý, že už měl jít dávno do důchodu a vyučit někoho mladého ze Séképembé, aby po něm převzal štafetu
Fotky v ukázce představují sběrače palmového vína ztvárněného Konžskou sochařkou Rhode Bath-Schéba Makoumbu.
Nese si s sebou mačetu na naseknutí kmene v koruně, provazy nutné ke šplhání po holém kmenu, na zádech má antilopího kolouška, kterého ulovil pomocí kopí.
Na hlavě má připevněný trs palmových ořechů – přesně těch, které když si (po vzoru Táty Kibandiho) strčíte do konečníku, převezete i toho nejrafinovanějšího šamana.
