tomáš · havel

Pierre Lemaitre

Na shledanou tam nahoře/Au revoir là-haut

Odeon, 2014

Píše se 2. listopad 1918, do konce války zbývá pár dnů. Zchudlý šlechtic, poručík Henri d’Aulnay-Pradelle, který je však mimořádně ambiciózní a kvůli uznání či povýšení ochotný jít i přes mrtvoly, žene svoji jednotku na nesmyslnou zteč kóty 311. Tato událost nerozlučitelně spojí i dva vojíny, Alberta Maillarda a Édouarda Péricourta. Jejich osudy sledujeme i po skončení války, stejně jako lukrativní zakázky firem, které se rozhodly vydělávat na smrti…

• rozhovor na iLiteratura.cz
• rozhovor v Hospodářských novinách
• rozhovor v Lidových novinách
• rozhovor v Právu
• rozhovor v České televizi
• rozhovor v Českém rozhlase
• reportáž o autorově návštěvě v Praze
• ukázka v Literárních novinách

Ilustrované ukázky

Databáze knih

Pierre Lemaitre (nar. 1951), byl znám jako autor kriminálních thrillerů, za něž získal několik cen v rámci daného žánru.

Skutečnou slávu mu v r. 2013 přinesl román Au revoir là-haut (Na shledanou tam nahoře), oceněný vůbec nejprestižnější francouzskou literární cenou – Prix Goncourt. Ke konci roku 2014 se celosvětově prodal jeden milion výtisků (a to měl vydání v češtině teprve před sebou!).

Pierre Lemaitre na Wiki  F   EN   UKR

P. L. na stránkách vydavatele Albin Michel

Éric Vuillard

Tagesordnung / L’ordre du jour

Argo, 2018

Je únor roku 1933 a čtyřiadvacet elegantně oděných německých průmyslníků a finančníků, čtyřiadvacet zástupců významných rodin a podniků je povoláno ke schůzce s Hermannem Göringem, jenž jim vysvětlí, proč je nutné, aby Hitler vyhrál volby a jak tomu mohou pomoci. Nikdo z nich se nevzepře, všichni do jednoho přispějí svými financemi, všichni ovšem budou z tohoto činu po následující desetiletí profitovat. A stejně jako jejich miliony marek otevřely Hitlerovi cestu k moci, otevírá tato scéna reportážní román Erica Vuillarda. Strhující, strohý a přitom štiplavě ironický text vede čtenáře jedním úsekem mrazivé cesty, která nejprve střední Evropu včetně tehdejšího Československa, a posléze celý svět dovedla do pekla, z něhož se bylo možné dostat jen za cenu nepředstavitelného utrpení milionů lidí. Vuillard krok za krokem sleduje nenápadné, a přesto osudné ústupky, rozhodnutí a zaváhání mužů, kteří měli možnost zasáhnout, ale neudělali to. Ignorance, nebo lehkomyslnost? Zaslepenost, nebo nepodložená důvěřivost? Laxnost, nebo nedostatek odvahy? A tak můžeme nevěřícně sledovat honosnou hostinu pod zářivými lustry v Downing Street, jejíž účastníci tiše na dálku přihlížejí, jak německá vojska zaplavují Rakousko; vidíme, jak se nevinné kompromisy se zlem proměňují ve vinu a jak se „program jednání“ mění v „denní rozkaz“. Memento pro současnost.

Kniha získala nejprestižnější francouzskou literární cenu – prix Goncourt 2017

Recenze na aktuálně.cz

Recenze na iLiteratura.cz

Tagesordnung na Databázi knih

Tagesordnung na Argo

Éric Vuillard ( ⃰ 1968) je francouzský spisovatel, filmař a scénárista. První povídku publikoval v roce 1999, první román Conquistadoři (Conquistadors), záznam dobývání Peru Franciscem Pizarrem, v roce 2009. Historickým událostem, které měnily běh dějin, se věnoval i v dalších knihách: Bitva o Západ (La Bataille d´Occident, 2012), Kongo (Congo, 2012), Smutek země: Příběh Buffalo Billa (Tristesse de la terre: Une histoire de de Buffalo Bill, 2014) a 14. červenec (14 juillet, 2016). Všechny jeho texty jsou stručné, strhující, neúprosné a fascinující, všechny jsou podložené pečlivým studiem historických faktů. Získal několik literárních cen, tu nejvýznamnější – Prix Goncourt – za poslední román-reportáž Tagesordnung (L´ordre du jour, 2017).

wiki F  EN  D

Romain Gary

Světlo ženy / Clair de femme

Plus (Albatros media), 2018

Náhoda svede na pařížské ulici dohromady dvě hluboce zarmoucené bytosti – muže a ženu. Jejich setkání je setkáním lidí, kteří se navzájem sbližují díky bolestnému zážitku nenahraditelné ztráty. Ona i on jen spolu hledají způsob, jak překonat osamělost, jak se zachránit, a vzepřít se tak surovému osudu, které je připravil o jejich drahé… Šetrně kolem sebe našlapují v přesmutném tanci, a krok za krokem mezi nimi vzniká jemné pouto plné něhy… Ale jak říká, Michel hned zkraje příběhu: „Když se sejdou dvě beznaděje, může z toho sice vzniknout naděje, ale to je jen důkaz toho, že naděje je schopná všeho…“ Romain Gary napsal tento román pouhé tři roky před svou dobrovolnou smrtí. Přes smutek, jenž jím prostupuje, vyznívá především jako vášnivá oslava lásky, oné zvláštní „třetí dimenze“, kterou pro ženu a muže představuje život v páru.

Romain Gary (1914–1980), vlastním jménem Roman Kacew. Rodák z Vilna. Letec (bombardér za 2. světové války), diplomat, filmový režisér a spisovatel (psal francouzsky a anglicky).

Dvojnásobný nositel ceny Goncourt (poprvé za román Les Racines du ciel – Kořeny nebe, nebyl přeložen do češtiny; podruhé za román Život před sebou pod pseudonymem Émile Ajar).

Více na wiki CZ, F

Jean-Baptiste Del Amo

Živočišná říše / Règne animal

Malvern, 2018

Na statku v podhůří Pyrenejí svádí od počátku 20. století každodenní boj o přežití s pár hektary neúrodné půdy pět generací zemědělského rodu. Odnepaměti vedou společný život se zvířaty – zvířata a lidé se společně rodí i umírají, budí i usínají, společně odcházejí do války – splývají spolu v jedinou, živočišnou říši.

Všechno začalo dvěma prasaty v chlívku; po osmdesáti letech se v moderních halách intenzivního velkochovu točí turnusy stovek zvířat. Ekonomická prosperita však jen prohlubuje barbarství lidí, s jakým ovládají přírodu, ale s jakým se chovají i k sobě navzájem. A tak když se na scéně objevuje „Zvíře“, bezmála půltunový monstrózní plemenný kanec, chlouba patriarchy rodu, výsledek dlouholetých genetických selekcí, farmakologických a chemických substitucí, vyvstává otázka: přinese oživení upadajícího chovu následkem ekonomické krize, nebo je zvěstovatelem apokalypsy celého rodu?

recenze na iLiteratura.cz

Ukázka

Jean-Baptiste Del Amo (narozen 1981) je považován za jednoho z nejnadanějších a nejoriginálnějších francouzských spisovatelů mladé generace. Na svůj první román Une éducation libertine (Libertinská výchova), za který získal v roce 2008 Goncourtovu cenu za první román, navázal v roce 2010 taktéž úspěšnou knihou Le sel (Sůl). Román, po našem spíš novela, Pornographia, vydaný roku 2013, dostal ocenění Prix Sade. V roce 2016 vydal čtvrtý román: Règne animal. Všechny knihy vyšly v nakladatelství Gallimard.

Jeho knihy se vyznačují naturalismem (dalo by se říci až surovým) s akcentem na barvitý popis smyslových vjemů.

Jean-Baptiste Del Amo na wiki   F

Alain Mabanckou

Paměti dikobraza / Mémoires de porc-épic

Dauphin, 2018

Kniha vychází z africké pověsti, podle níž má každý člověk dvojníka ze zvířecí říše. Většinou je to dvojník dobrý, mírumilovný, v některých případech však zlý, škodlivý. Příběh jednoho neobyčejného dikobraza, škodlivého dvojníka jistého Kibandiho, který ho donutil spáchat s pomocí mocných ostnů celou řadu roztodivných vražd. Dikobraz je připravený splnit jakýkoli rozkaz svého krvelačného pána. Od jisté doby však začíná pochybovat…

S ironickým nadhledem sepsaná bajka s poučením, že nikdy není pozdě sebrat odvahu a vzepřít se zlému osudu.

Ilustrované ukázky

jsem jenom zvíře, bezvýznamný tvor, lidi by řekli divoké zvíře, jako by se mezi nimi nenašla divočejší a zvířečtější stvoření, než jsme my, pro ně jsem pouhý dikobraz, a protože se spoléhají jenom na to, co vidí, usoudili by, že na mně není nic jedinečného, že patřím k řádu savců vyzbrojených dlouhými ostny, k tomu by dodali, že nesvedu běžet rychleji než lovecký pes, že pro samou lenost se zdržuju jen tam, kde nacházím obživu

popravdě řečeno, neexistuje nic, co bych lidem záviděl, k smíchu mi je ta jejich domnělá inteligence, protože sám jsem byl dlouho dvojníkem člověka, říkali mu Kibandi a  předevčírem zemřel, po většinu času jsem měl doupě nedaleko vesnice a chodil za ním jenom pozdě v noci, když jsem musel plnit přesně zadané úkoly, a je mi jasné, co by proti mně podnikl, kdyby byl ještě naživu a slyšel, jak se tu teď bez okolků svěřuju, bral by to jako nevděk, protože celý život považoval za samozřejmost, že mám k němu povinnosti, že jsem jenom loutka, že si může s mým osudem nakládat, jak se mu zlíbí, jenomže já, aniž bych si chtěl nějak přihřívat vlastní polívčičku, můžu o něm říct to samé, protože beze mě by to byl jenom ubohý trouba, jehož lidská existence by nestála ani za tři kapičky čůranek starého dikobraza, který se o nás staral, když jsem ještě patřil k zvířecímu světu

Alain Mabanckou se narodil v roce 1966 ve vesnici Mouyondzi v republice Kongo, dětství prožil v přístavním městě Pointe Noire. Po maturitě odešel studovat práva do Brazzaville, díky stipendiu studia dokončil ve Francii. Od roku 2002 žije v USA, kde vyučuje frankofonní literaturu na University of California Los Angeles.

Dodnes mu vyšlo pět sbírek poezie, deset románů a čtyři knihy esejů; různé tituly byly přeloženy do více než patnácti jazyků.

Za román Paměti dikobraza získal prestižní Renaudotovu cenu.

• rozhovor na iLiteratura.cz
• Alain M. na Wiki   F   EN   lingala   PL
• Alainův web

Alain Mabanckou

Prasklej Sklenička/Verre Cassé

Dauphin, 2015

Paličatý šnek, majitel nonstop baru Úvěr odcestoval kdesi na rovníku, pověřil svého nejvěrnějšího hosta, Prasklýho Skleničku, aby sepsal kroniku tohoto svérázného podniku, přičemž Sklenička se úkolu zhostil s uměním i vervou – jedinou nekončící větou, stejně jako v baru nepřerušitě proudí červené víno a stejně jako tam mumraj neutichne ani na minutu, vychrlil historii nelehkého zrodu Úvěru odcestoval i tragikomické příběhy svých spolustolovníků, vesměs životem nepěkně pochroumaných ztroskotanců, pro které se Úvěr odcestoval stal poslední štací, na níž jako kolovrátky přemílají své zpackané osudy

Dauphin

Ilustrované ukázky

Recenze iLiteratura

O Skleničkovi básník Petr Motýl

Prasklej Sklenička v Literární Baště

Ohlasy a recenze na Databáze knih

video

video

Alain Mabanckou se narodil v roce 1966 ve vesnici Mouyondzi v republice Kongo, dětství prožil v přístavním městě Pointe Noire. Po maturitě odešel studovat práva do Brazzaville, díky stipendiu studia dokončil ve Francii. Od roku 2002 žije v USA, kde vyučuje frankofonní literaturu na University of California Los Angeles.

Dodnes mu vyšlo pět sbírek poezie, deset románů a čtyři knihy esejů; různé tituly byly přeloženy do více než patnácti jazyků.

Za román Paměti dikobraza získal prestižní Renaudotovu cenu.

• rozhovor na iLiteratura.cz
• Alain M. na Wiki   F   EN   lingala   PL
• Alainův web

Hédi Kaddour

Protější břehy/Les Prépondérants

Garamond, 2016

Na jaře roku 1922 přijíždí do maghrebského městečka Nahbèsu natáčet americký hollywoodský štáb a moderní vidění světa jeho členů ještě přiostří napětí mezi místními vysoce postavenými hodnostáři, francouzskými kolonisty i mladými nacionalisty nadšenými pro nezávislost. Raúf, Ranja, Kathryn, Neil, Gabrielle, David, Ganthier a další se ocitnou ve světě, kde vládnou různé jazyky, různé kultury, různé síly. Setkává se zde modernita s tradicí, konzervatismus s revolucionářskými myšlenkami, uvolněné mravy s ulicemi plnými zahalených žen. Střetávají se tak dosud oddělené světy i jednotlivci, navzájem se přitahují i odpuzují, ale zejména mění.

Ilustrované ukázky

recenze na iLiteratuře

Rozhovor autora v ČT (od 14. minuty)

Rozhovor v ČRo (od 52. minuty)

Knížky Plus ČRo (od začátku)

Rozhovor autora pro Týden

Rozhovor autora pro HN

Ukázka Host Brno

Z tiskovky v Praze

Pěkná charakteristika románu

Garamond

Hédi Kaddour se narodil otci Tunisanovi a matce Francouzce v roce 1945.

Celý život vyučuje literaturu na různých školách, překládá z angličtiny, němčiny a arabštiny.

Vydal několik básnických sbírek, v roce 2005 román Waltenberg (Goncourtova cena za první román), 2010 román Savoir-vivre (Umění žít) a konečně Les Prépondérants (Protější břehy), za něž byl odměněn velkou cenou francouzské Akademie za román (společně, rovným dílem, s Boualemem Sansalem s románem 2084).

Hédi Kaddour na Wiki  F ;  D ;  na stránkách vydavatele Gallimard

Romain Rolland

Petr a Lucie / Pierre et Luce

CooBoo (Albatros Media), 2018

Nestárnoucí evergreen české povinné četby v novém překladu! Vychází coby první svazek edice CooBoo Classics s doslovem Šárky Belisové!

Petr a Lucie na Databázi knih

Video na webu CooBoo

Ilustrované ukázky

Romain Rolland (1866-1944), Nobelova cena 1915.

Více vizte wikipedie: CZ, F

Jean Teulé

Já, François Villon

Garamond, 2016

Jean Teulé ve svém románu líčí osudy Françoise Villona po svém – pokud Mistr balad patřil ke zločinecké organizaci zvané Ulita, musel páchat hrdelní zločiny jako všichni ostatní členové; banditi by si ho mezi sebe nevzali jenom proto, aby jim psal básničky. Teulé přitom vychází z toho, jak básníkův život interpretoval koncem 19. století Marcel Schwob (v biografické črtě François Villon, jež byla mj. přeložena i do češtiny). Oba autoři Villona pojali sice jako geniálního básníka, avšak člověka nevalného charakteru. Kdo četl romantizující román Jarmily Loukotkové Navzdory básník zpívá, může být překvapený.

Garamond

Databáze knih

Ilustrované ukázky

Jean Teulé se narodil v roce 1953. Je autorem svérázně pojatých i svérázným stylem napsaných románů, většinou pojednávajících o bizarních historických událostech (Mangez le, si vous voulez/Jestli chcete, tak ho snězte o zmasakrovaném šlechtici ve vesnici Hautefaye, omylem považovaném vesničany za Pruského špiona, za války r. 1870, nebo historických osobnostech: O Verlaine, Rainbow pour Rimbaud, Charlie 9 – o králi Karlu IX., zešílevším poté, co ho matka Kateřina Medicejská a ambiciosní bratr ‒ budoucí král Jindřich III. ‒ dotlačili vydat pokyn k masakrům za Bartolomějské noci, Le Montespan o manželi milenky krále Ludvíka XIV., který se na rozdíl od všech ostatních „kolegů“ s osudem nesmířil, o masové travičce z Bretaně z dob Velké revoluce Fleur de tonnerre či právě Je, François Villon.

Dál je J. T. autorem řady komiksů a TV scénářů.

Zatím posledním počinem je nekompromisně explicitním stylem popsaný příběh tragické a vášnivé lásky mezi knězem a filosofem Pierrem Abélardem a jeho soukromou mladičkou žačkou Heloïse z počátku 12. století.

Česky v nakladatelství Garamond vyšla kniha Obchod pro sebevrahy.

Wiki F  EN  UKR

Asi všechny Teulého romány vyšly v nakladatelství Julliard

Jean-Baptiste Del Amo

Pornografia / Pornographia

Malvern, 2017

Křehký, lyrický příběh odehrávající se v nejnuznějších čtvrtích hispanoamerického města u oceánu v nedýchatelném tropickém vzduchu. Bezútěšné prostředí prostitutek a prostitutů popsaný typickým stylem J.-B. Del Ama, tedy syrovým a surovým naturalismem. Všudypřítomný smrad, špína, hadry potřísněné semenem mužů, vaginálními výměšky žen, proleželé matrace na železných postelích, pár dolarů v podprsence, plesnivé zdi a podlaha ‒ baudelairovsko-rimbaudovské nacházení krásy v hnusu.

Text však obsahuje i sociálně-kritický rozměr: pasáci jsou často fízlové místního totalitního režimu, kunčafti tučná prasata cestující za sexem ze západní Evropy. Utahané kurvy a prostituti svůj úděl snášejí mlčky, na nic si nestěžují, nijak se nad sebou nezamýšlejí. Jediný hrdina, který se pokouší začarovaný kruh protrhnout končí na cestě plavmo za důstojným životem rozsápán žraloky.

Je vhodné dodat, že původní řecké slovo, které Del Amo v názvu úmyslně použil, není to samé co pornografie (s „e“ na konci) se svým dnešním obsahem. Ve starověkém Řecku pornographia (s „a“ na konci) neoznačovala nic víc než obrazy prostitutek; porné (prostitutka) + grafein (psát, kreslit).

Více o knize na iLiteratura.cz

Databáze knih

Pornographia – Gallimard

nakladatelství Malvern

Ilustrované ukázky

Jean-Baptiste Del Amo (narozen 1981) je považován za jednoho z nejnadanějších a nejoriginálnějších francouzských spisovatelů mladé generace. Na svůj první román Une éducation libertine (Libertinská výchova), za který získal v roce 2008 Goncourtovu cenu za první román, navázal v roce 2010 taktéž úspěšnou knihou Le sel (Sůl). Román, po našem spíš novela, Pornographia, vydaný roku 2013, dostal ocenění Prix Sade. V roce 2016 vydal čtvrtý román: Règne animal. Všechny knihy vyšly v nakladatelství Gallimard.

Jeho knihy se vyznačují naturalismem (dalo by se říci až surovým) s akcentem na barvitý popis smyslových vjemů.

Jean-Baptiste Del Amo na wiki   F

Karine Tuil

L’insouciance / Bezstarostnost

Garamond, 2017

Poručík Romain Roller se vrací z mise v Afghánistánu, kde ztratil několik mužů, psychicky vyčerpaný. Odcizuje se mu manželka i tříletý syn. Navazuje vztah s novinářkou a spisovatelkou Marion Deckerovou. Brzy se dozví, že je vdaná za charismatického multimilionáře, francouzsko-amerického podnikatele Françoise Vélyho, syna bývalého ministra a židovského odbojáře. Zatímco Romain s Marion prožívají vášnivý, utajený vztah, její manžel François (milovník a sběratel současného umění) je obviněn z rasismu, když pro jeden umělecký magazín pózoval vsedě na soše představující černošskou ženu. Jeho obchodní impérium je v ohrožení.

Romainův přítel z dětství, Osman Diboula, syn přistěhovalců z Pobřeží slonoviny, který po nepokojích na předměstí Paříže v roce 2005 zažije strmý výstup z nuzných poměrů až k vrcholu politického žebříčku (stává se členem poradního sboru presidenta) a poté o to krkolomnější pád, přebírá veřejnou obhajobu podnikatele, čímž nechtěně strhává všechny postavy do víru epopeje, která nelítostně odhaluje krutost světa.

Recenze na iLiteratura

Databáze knih

L’Insouciance (Gallimard)

Rozhovor s Karine Tuilovou na iLiteratura

Karine Tuil se narodila r. 1972 v Paříži. Původně právnička se věnuje výhradně psaní. Bezstarostnost je jejím desátým vydaným románem a získala za něj Prix Landerneau des lecteurs 2016.

autorčin web

wiki

Philippe Favre

1352 V plamenech/1352 Un médecin contre la tyrannie

Argo, 2018

Velkolepý historický román hodný Alexandra Dumase staršího. Lékař z údolí Valais, jistý Guillaume Perronet, se postaví do čela vzpoury obyvatel kraje proti bezpráví a tyranské vládě sionského biskupa Guicharda Tavela i proti vojenským zásahům savojského hraběte Amadea. Zastání najde v osobě Karla IV., římského císaře a českého krále. Co tohoto evropského vládce s Perronetem pojilo? Proč se tak vysoce postavený muž rozhodl zakročit ve prospěch obyčejného provinčního lékaře? Autor v napínavém, romantickém a vtipném románu vrátil život skutečné, ale zapomenuté postavě Guillauma Perroneta a na základě historicky doložených faktů rozehrál barvitý příběh, zalidněný skutečnými i fiktivními hrdiny a odehrávající se v kulisách drsných alpských svahů i v kouzelné krajině údolí Rhôny, plné opevněných hradů, kostelů, usedlostí a vinic – v kraji vypuká vzpoura a malebná města hoří plamenem…

Rozhovor nejen o knize na str. 3

recenze na iLiteratura.cz

Argo

Databáze knih

Středoškolský profesor historie a novinář (nar. 1960) se zájmem o historii svého kraje – švýcarského kantonu Valais. Když narazil na pozapomenutou historickou postavu středověkého lékaře Guillauma Parroneta, který se s vydatnou pomocí císaře Karla IV. zasloužil o osvobozenecký boj obcí a předznamenal tak připojení Valais k zárodku budoucího Švýcarska, napsal tento román.

Více o autorovi zde.

Alain Berenboom

Gutmeyerovo bohatství/La Fortune Gutmeyer

Argo, 2016

Tajemná a krásná Irena de Terrenoir se obrátí na bruselského soukromého detektiva Michela Van Loo, aby vypátral podvodníka, který vybral úspory jejího otce, bohatého pražského židovského lékaře, které si před deportací do koncentračního tábora, kde zahynul (?), uložil ve Švýcarsku. Jenomže na zakázce už od začátku Michelovi Van Loo něco neštimuje, falešný doktor Gutmeyer si totiž jako fiktivní adresu vybral dům detektivova nejlepšího přítele…

Brusel poloviny padesátých let, terezínské peklo, Bazilej, Izrael, dvě vraždy, belgické pivo s grenadinou, reminiscence na předválečné Československo a spousta dalšího napínavého čtení!

Více:

Argo

také ZDE

Ukázka

malá recenze

a ještě jedna malá recenze

Databáze knih

Alain Brenboom (nar. 1947) je významným belgickým spisovatelem. V roce 2013 získal nejprestižnější literární cenu v Belgii ‒ prix Rossel – za knihu Monsieur Optimiste. Píše fejetony do deníku Le Soir, vede advokátní kancelář specialisovanou na autorské právo, které též přednáší na Université Libre de Bruxelles.

Je autorem (kromě devíti románů a několika odborných publikací) čtyř románů s ústřední postavou soukromého detektiva Michela Van Loo, z nichž Bohatství Gutmeyerových je zatím posledním svazkem.

http://www.berenboom.com/

Marie Thirionová, Marie-Josèphe Challamelová

Spánek, sen a dítě

Argo, 2013

Nepostradatelný průvodce všech rodičů, prarodičů, tetiček a strýčků, ale i sestřiček na dětských odděleních nemocnic, učitelek v mateřských školkách, vychovatelů v polepšovnách, dívek au-pair ‒ prostě všech, kteří mají co do činění s dětmi (od těch nejmenších miminek až po puberťáky na prahu dospělosti) a chtějí jim pomoci dospět ke správnému spánku. Je to tak: spánku se člověk učí a co se v dětství naučíš… zkrátka publikace může být užitečná i všem dospělým, kteří si nevědí rady se svým vlastním spánkem.

Tohle všechno se dozvíte, když si knížku přečtete:

• Jak můžeme dítěti pomoci rozlišit den a noc?
• Máme k dítěti, které se budí každé dvě hodiny, vstávat? Je nutné u něj zůstávat, dokud znovu neusne?
• Do jakého věku je žádoucí odpolední spánek?
• Jak se zachovat, když se dítě bojí usínat nebo má noční můry? Do jaké míry hraje u takovýchto potíží roli psychika dítěte?
• Jak uspat dítě, které spát nechce?
• Kdy je nutné vyhledat lékaře a co si máme myslet o „lécích na spaní“?
• Co si počít se školákem, kterého trápí noční pomočování?
• Jak můžeme našemu dospívajícímu dítěti pomoci znovu nalézt dobrý spánek?
• A jako bonus: co s dudlíkem?

Jediná publikace věnující se v takovém rozsahu problematice dětského spánku dostupná v češtině.

• www.argo.cz

Ukázka

Marie Thirionová je pediatrička, specialistka na psychologii novorozenců a kojení, autorka tímto směrem zaměřených publikací.

• více o autorce
• autorčin blog

Marie-Josèphe Challamelová je pediatrička, specialistka v oboru spánkové medicíny, autorka řady publikací zaměřených na spánek dětí.

• více o autorce

Charles Duits

Sloní slina / La salive de l’éléphant

Malvern, zatím nevyšlo

Erotická záležitost, jaká tu nikdy před tím ani potom nebyla. Hravá, laskavá, vtipná, přiměřeně sprostá, přiměřeně filosofující.

Pornograf Lucifer Jáon miluje a je milován třemi osudovými ženami. Tragický příběh spalující lásky.

První vydání vyšlo v roce 1970 – přeneste se do dob, kdy plastická chirurgie byla ještě v plenkách, ženy si neholily klíny, pařížské prostitutky vášnivě četly Balzaca a…

Ilustrované ukázky

Charles Duits se narodil v roce 1925 holandskému otci a americké matce ve Francii. 2. světovou válku prožil s rodiči v USA, kde vystudoval Harvard. Rodiče doma mluvili anglicky, a tak aby nezapomněl francouzštinu, stýkal se s frankofonními emigranty, Marcelem Duchampem, malířem Mattou a také s André Bretonem – toho uchvátil svými básněmi.

Po návratu do Francie se věnoval poesii – uctíval Rimbauda a Lautréamonta, kamarádil se s Yvesem Bonnefoyem, vyznával dílo Paula Valéryho a Georgesse Bataille – též próze a filosofii.

Experimentoval s účinky peyotlu, zajímal se o orientální filosofie. Všechny tyto vlivy se zrcadlí (nejen) ve Sloní slině.

V roce 1991 onemocněl (mně neznámou chorobou), odmítl se léčit a zemřel.

Českému čtenáři je již známý jeho „fantasy“ román Ptah Hotep.

Charles Duits na Wikipedii   F   EN